ODHALTE SKRYTÉ KRÁSY POHÁDKOVÉ STŘEDNÍ ASIE

Střední Asie nemá geograficky přesně vytyčené hranice. Je sem řazeno pět států bývalých sovětských republik (historickými památkami nejbohatší Uzbekistán, velehorský Tádžikistán, hornatý Kyrgyzstán, pouštní Turkmenistán a částečně Kazachstán) a další tři státy se přiřazují z kulturního hlediska. Již od prvopočátku se zde střetávaly rozdílné kultury i národy. Nejstarší civilizace zde vznikaly již v neolitu. Mezi různými náboženstvími je nejrozšířenější islám. Obyvatelé Střední Asie jsou potomci turkotatarských a mongolských nájezdníků. Svými středověkými městy, jejichž siluety zdobí modré kupole, rušnými orientálními tržišti a jurtami v odlehlých oblastech si Střední Asie uchovává romantiku Hedvábné stezky, jakou jinde nenajdete. Střední Asie prošla pestrým historickým vývojem, během něhož vstřebávala impulzy různých kulturních vlivů. Posledních zhruba sto let byla výlučně ruskou a později sovětskou záležitostí. Rozpad Sovětského svazu otevřel tuto oblast opět okolnímu světu. Rusko se muselo vyrovnat s „konkurencí“ dalších zemí, které měly zájem o vliv v tomto důležitém prostoru. Střední Asie je v současné době oblast, o které se v našich podmínkách mluví pouze velmi okrajově. Jediným úrodným místem je Ferganská kotlina, kde je dostatek vody a poměrně úrodná půda. Tady se setkávají hranice tří států: Kyrgystánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Je to také nejvíce zalidněná oblast. Jsou zde významné národnostní menšiny (především Uzbeků v Kyrgystánu a Tádžikistánu). Ferganská kotlina je také tradičním konzervativním místem z hlediska víry. Největší oblast této části Asie byla odedávna vzhledem ke svým přírodním podmínkám zaměřena zejména na pastevecký způsob chovu dobytka. Bylo by ovšem chybou domnívat se, že celá Střední Asie byla zemí pastevců.  

Intenzivní zemědělství se závlahovými systémy bylo rozšířeno zejména v dnešním Uzbekistánu, v okolí měst Samarkand, Buchara, Taškent, Fergana, v kyrgyzské části Ferganské nížiny, v Kyrgyzstánu částečně i kolem jezera Issyk-kul a v Turkmenistánu všude, kde byla voda. Oblast Střední Asie neprodukovala jen potravinářské a zemědělské produkty, ke kterým můžeme řadit i hedvábí, ale byla vyhlášena svými řemeslnickými výrobky. Bucharské koberce jsou pojmem dodnes, kovářské výrobky bývaly proslavené daleko za hranicemi. V době Sovětského svazu se využívalo zejména nerostné bohatství, a to především v Kazachstánu a Turkmenistánu. Uzbekistán byl největším producentem bavlny a Kyrgyzstán s Tádžikistánem produkovaly zejména vlnu. Po rozpadu Sovětského svazu existovala ještě nějaký čas měnová unie států tzv. rublové zóny. Teprve v roce 1993 státy přešly na své vlastní národní měny a Kyrgyzstán z rublové zóny vystoupil jako první.  

Obyvatelstvo ve Střední Asii je převelice promíchané. Chápat středoasijské národy tak, jak jsme zvyklí v Evropě, je velmi zavádějící. Zatímco evropské rozdělení obyvatelstva na rody a kmeny je záležitostí starověku, ve Střední Asii a zvláště v hornatém Kyrgyzstánu se s tímto dělením setkáváme na mnoha místech i začátkem století dvacátého. I když v Kyrgyzstánu byli například ze strany cestovatelů obyvatelé označování jako Kyrgyzové, oni sami neměli často povědomí příslušnosti k tomuto národu. Mnohem silnějším povědomím bývala příslušnost ke kmeni, případně k rodu. Kmen býval tvořen menšími skupinami, uvnitř kterých byly jednotlivé rody. Rody se dále dělily na menší skupiny, které byly tvořeny několika rodinami.  

Dnešní situace po vytvoření národních států je zvláštní. Současné hranice republik vytvářejí velké množství národnostních menšin. V Kazachstánu, po vzniku samostatného státu, byli Kazaši s 31 % početně až na druhém místě za Rusy (35 %) a zbývající třetina připadla na desítky dalších národností. Dnes je situace již odlišná, protože z celé Střední Asie proběhl v 90. letech 20. století masový odchod Rusů a Ukrajinců do Ruska. V Kyrgyzstánu a Tádžikistánu je Kyrgyzů, resp. Tádžiků něco málo přes polovinu celkového počtu obyvatelstva. Největší podíl (kolem 75 %) "původního" obyvatelstva má Uzbekistán a Turkmenistán.

 Většina cestovatelů mířících do střední Asie volí Kyrgyzstán.

Jednak tam není potřeba složitě zajišťovat vízum, čeká vás tam krásná příroda a milí místní lidé. Ťan-šan, Pamír a další hory jsou výjimečné svou opuštěností. Mnohá horská údolí jsou zcela neobydlená. Místní pastevci sem začátkem léta vyženou stáda a s příchodem podzimu se stáhnou zpět. Turistická infrastruktura známá např. z Nepálu zde úplně chybí nebo je naprosto minimální.  

Přestože jsou středoasijské země oficiálně muslimské, místní obyvatelé to s vírou příliš nepřehánějí. Lokální formy islámu jsou navíc mimořádně tolerantní. Běžně je k dostání slušné pivo, vodka a vynikající koňak, dívky nosí krátké sukně a šaty na ramínka, muži i ženy mají rovné postavení. Lidé jsou přátelští, komunikativní, ale bez znalosti ruštiny se zde prakticky nedomluvíte.

 Turkmenistán je dosud minimálně objevovaná země, skvělý cíl pro nijak fádní dovolenou.

Republiku z velké části pokrývá Karakumská poušť, ale zároveň má přístup k úchvatnému Kaspickému moři. Je to bezodtoké slané jezero, jeho rozloha činí 376 tisíc kilometrů čtverečních, od severu na jih měří 1 200 kilometrů, jeho průměrná hloubka je 184 metrů a maximální hloubka dosahuje neuvěřitelných 1 025 metrů. Kaspické moře je zajímavé i tím, že se o jeho břehy dělí pět států – kromě Turkmenistánu je to ještě Rusko, Kazachstán, Írán a Ázerbajdžán.

 Metropole Ašchabad leží mezi svahy pohoří Kopet Dag. Název města překládáme jako „město lásky“ a vstoupit se do něj dá čtyřmi branami. Jde o město veskrze moderní, protože zemětřesení v roce 1948 zde napáchalo takové škody, že většina města musela být postavena znovu. V Ašchabadu se můžete podívat například na Olympijský stadión, který zde sice stojí, ale olympiáda se tu nikdy nekonala. K dalším pozoruhodným místům patří Velká mešita, Náměstí nezávislosti, Pomník zemětřesení nebo Pomník neutrality, jenž vypadá jako raketa. V Turkmenistánu nesmí nikomu ujít Brána do pekla, kráter uprostřed pouště Karakum poblíž oázy Darvaza, v němž už od 70. let hoří unikající zemní plyn. Sovětští geologové zde prováděli průzkum ložisek zemního plynu a během vrtání došlo k propadu podloží, což zapříčinilo následný únik plynu. Tato nehoda dala vzniknout jednomu z nejnavštěvovanějších míst v Turkmenistánu.

 Uzbekistán – země s největší koncentrací památek UNESCO

Uzbekistán se tváří velmi nenápadně, ale jde o zemi s největším počtem památek pod ochranou UNESCO z celé Střední Asie. Už to napovídá, že tu nemůže být nouze o poznání a zážitky. Hlavní město Taškent je největší metropolí ze zemí Střední Asie a nabízí toho skutečně mnoho, třeba už jen proto, že bylo od dob svého vzniku součástí několika skutečně mocných říší. Vzhled města ovlivnila právě jeho historie, například připojení k Sovětskému svazu neprobíhalo úplně nejpohodověji a velká část historického města byla zničena. V roce 1966 zase Taškent čelil zemětřesení, po němž bylo nutné město znovu vybudovat, tentokrát v sovětském stylu. I přes tyto události zde můžeme najít původní budovy – budovu muslimské školy Kukeldash nebo mešitu Khast Imam. Absolutní dominantou Taškentu je televizní vysílač z přelomu 70. a 80. let čnící do výšky 375 metrů. Uchvátí vás ale také tradiční Chorsu Bazaar s mozaikovou kupolí, která vaše zraky přitáhne už z dálky. Kromě tržiště, na němž seženete všechno možné i nemožné, na místě najdete i stánky s ovocem a zeleninou a jen málokdo dokáže odolat vůni šašliků, tradičnímu masu z grilu.

 

text: Ludmila Puldová

Submit to FacebookSubmit to Twitter

www.livingstone.cz3  magicky himalaj 01  promitani brno husa  tajemna indonesie

 


 logo brno b600

Akce se koná pod záštitou  primátorky statutárního města Brna JUDr. Markéty Vaňkové  a za podpory statutárního města Brna