BVV, Pavilon P, sál A

Everest a život v horách

Vystoupení Petera bude průřezem jeho horolezeckých úspěchů, kterých dosáhl za svůj život. Jeho heslem je, že stárnout neznamená nic nedělat. Ačkoliv věk přibývá, musí člověk ze sebe vydat to nejlepší a nikdy se nevzdávat! Společně se podíváme na Everest, který samozřejmě ve výčtu úspěchů nesmí chybět. Nicméně se bude věnovat i těžkým výstupům v Dolomitech, které absolvoval v loňském létě. Vrcholem celé besedy bude výstup severní stěnou Eigeru, který podnikl s rakouským horolezcem Davidem Lamou. 

O svém působení na Everestu říká: „ V roce 1977 jsme se vrátili z Dhaulágirí, kde jsme se kvůli lavinám nedostali na vrchol. Lákalo nás něco nového. Jednou jsme seděli v baru s kamarády, vykládali o všem možném a najednou někdo povídá: „Proč nezkusíte vylézt na Mount Everest bez kyslíku?“ Reinhold se podíval na mě, já na něj a oba jsme kývli. Byla to vzrušující představa. Reinhold byl skvělý lezec a společně jsme vytvořili sehraný pár. Měli jsme stejný cíl: dělat nové věci rychle, elegantně a bezpečně. Jeli s námi dva skvělí lékaři, kterým jsme důvěřovali. Bylo to něco nového a nepředstavitelného. Ale chtěli jsme to zkusit bez kyslíků. Jeden kyslíkový přístroj vážil sedm kilo a museli jste sebou mít dva. Mít čtrnáct kilogramů na zádech, to je poznat."

Filosofie výstupů na nejvyšší vrcholy světa je úzce spojená i se šťastnými návraty. "Věděl jsem, že stojím na nejvyšším bodě planety. Díváte se kolem sebe, usmíváte se i pláčete, ale v tu chvíli už máte v hlavě, jak se dostat dolů. Při každém výstupu platí, že oddychnout si můžete teprve až se dostanete do základního tábora. Na cestě nahoru i dolů je pořád potřeba obrovská koncentrace. Naštěstí lezení není o tom, že se musíte dostat nahoru. Kdykoliv, kdy se necítíte, je lepší vrátit se. Bezpečnost je nejdůležitější,“ dodává.

Mongolsko

Mongolsko očima středoevropského hudebníka, který se poprvé ocitnul v Asii, a to rovnou na zpěváckém festivalu v Ulanbataru. Několik postřehů o tamní kultuře, špatně zabezpečené ambasádě, kanálech bez poklopů, do kterých se padá, o moc hodných a milých lidech, kteří tam žijí s výjimkou těch lumpů, kteří kradou před místním obchodňákem, a o jediné věci, která v Mongolsku tehdy fungovala přesně na čas. Popis opuštěné ruské vojenské posádky sto kiláků od Ulanu a města, ve kterém je 98% nezaměstnanost.