Rusko: Sibiřskou tajgou k nejkrásnějšímu vodopádu

Z civilizace na 35 let starých vojenských Uazech k nádherným horám Východních Sajan. Poté týden pěšky 85 km naprostou divočinou k přírodnímu zázraku - 328m vysokému vodopádu Kinzelyuk v Národním parku Tofalaria. Návrat opět po svých 45 km neprostupnou tajgou, hlubokými lesy se staletými cedry a bažinami. To vše s 35kg batohem na zádech. Návrat 200km řekou Kizir v loďce s místními rybáři. Celkem dva týdny bez jakéhokoliv styku s okolním světem, pouze ve spojení s nádhernou a divokou přírodou Sibiře a za občasné návštěvy jejího vládce - medvěda hnědého a stálé přítomnosti miliardy komárů a mušek. Poutavé vyprávění a promítání krásných záběrů o první rusko-české expedici vedoucí tam, kde nevedou žádné cesty a člověk se odváží jen výjimečně.

Amazonie - Venezuela

Někdo rád navštěvuje exotické země jen tak, někdo vyhledává nové kulturní zážitky či se rád toulá divočinou, někdo jezdí za kytkama a někdo za sluncem či ledovci. Moje cesty po světě jsou od toho všeho kousek, ale spojuje je jedno: jezdím po světě poznávat méně viditelné součásti přírody. Kromě různých brouků, motýlů či dalšího hmyzu je to především neviditelný svět půdních organismů, a to hlavně půdních roztočů pancířníků.

Povídání o cestách venezuelskou Amazonií s jiným cestujícím přírodovědcem – Honzou Dungelem a jeho ženou – nás zavede na pomezí venezuelské Amazonie do okolí bájné hory Pico da Neblina, do míst zvaných Corazón de la Selva – srdce pralesa. Kromě reportáže z cesty na místa kde zatím téměř nikdo nebyl si ukážeme také pár roztočů, které ještě opravdu nikdo neviděl. A k tomu vše, co nás na cestě opravdu neprostupným pralesem po řekách Orinoko, Casiquire, Pasimoni či Baria potkalo, o záhadné bezocasé opici, o lovu pohledů na Pico Neblina ze severu I o tom jak v pralese nejde rozdělat oheň a jak se presto vaří zelňačka….